Infekce u novorozenců mohou být velmi závažné a vyžadují okamžitou lékařskou pozornost. Rodiče by měli být obezřetní a sledovat jakékoliv neobvyklé příznaky u svých novorozenců. Při jakémkoliv podezření na infekci je důležité co nejdříve kontaktovat zdravotnického pracovníka. Včasná diagnóza a léčba mohou výrazně zlepšit prognózu dítěte.

Sepse mohou být rozděleny na časné a pozdní podle doby, kdy se projeví po narození.

1. Časné infekce

  • Bakterie: Streptococcus agalactiae (GBS), Escherichia coli, Listeria monocytogenes, Staphylococcus aureus, Enterococcus sp., Streptococcus pneumoniae.
  • Projevy: Do sedmi dnů od porodu. Rychle progredující onemocnění může vést až k septickému šoku. Většinou multisystémové onemocnění s respiračními příznaky, jako je septikémie, adnátní pneumonie nebo meningitida.
  • Přenos: Nejčastěji z matky na novorozence transplacentárně, hematogenně nebo ascendentní infekcí během porodu.

2. Pozdní infekce

  • Bakterie: Nozokomiální infekce jsou způsobeny koaguláza negativními stafylokoky (Staphylococcus epidermidis), gramnegativními bakteriemi jako Pseudomonas sp., Klebsiella sp., Serratia, Proteus, Enterobacter, a grampozitivními bakteriemi jako Staphylococcus aureus a GBS.
  • Projevy: Po 5-7 dnech života. Sepse má pomalejší průběh a může mít jasně identifikovatelné ložisko infekce jako meningitida, osteomyelitida nebo pneumonie.
  • Přenos: Horizontální přenos z okolí – novorozenec se může nakazit během porodu nebo po něm, například z kontaminovaných přístrojů nebo rukou ošetřujících osob.

Rizikové faktory

  • Nedonošenost a nízká porodní hmotnost – čím nezralejší novorozenec, tím je vyšší riziko sepse
  • Předčasný odtok plodové vody
  • Infekce matky během porodu (horečka, leukocytóza)
  • Zkalená a zapáchající plodová voda – známka chorioamnionitidy
  • Invazivní procedury
  • Resuscitace po porodu
  • Špatné sociální podmínky matky
  • Děti s defekty imunity a metabolickými vadami
  • Vícečetné těhotenství

Klinické projevy sepse

Příznaky sepse mohou být nespecifické a zpočátku diskrétní, což ztěžuje diagnózu. Mezi nejčastější klinické známky patří:

  • Změny chování: letargie, dráždivost, změny svalového tonu, pláč, vyklenutá fontanela.
  • Nestabilní teplota: hypotermie nebo hypertermie, chladná akra při vysoké centrální teplotě.
  • Gastrointestinální příznaky: nechutenství, zvracení, průjem, vzedmuté bříško, hepatosplenomegalie.
  • Kožní příznaky: špatné periferní prokrvení, cyanóza, bledost, petechie, exantém, mramorování, žloutenka.
  • Kardiopulmonální příznaky: tachypnoe, respirační distres, apnoické pauzy, tachykardie, hypotenze.
  • Metabolické příznaky: hypo- nebo hyperglykémie, metabolická acidóza.
  • Lokální příznaky: impetigo, cellulitis, absces měkkých tkání, otitis media.

Meningitida:

  • Výskyt nejčastěji v prvním měsíci života.
  • Vysoká úmrtnost (30 – 60 %) a trvalé následky u více než 50 % přeživších dětí.
  • Nejčastější patogeny: GBS a E. coli.
  • Příznaky: obdobné jako u sepse, napjatá velká fontanela je většinou pozdním příznakem.

Osteomyelitida a artritida:

  • Nejčastěji postiženy kosti pažní a stehenní.
  • Klinické příznaky: omezení hybnosti, bolestivost, zarudnutí a otok nad ložiskem, celkové příznaky infekce.
  • Rentgenový snímek může být zpočátku normální.

Diagnostika

  • Hemokultura: odběr před nasazením antibiotik, výsledky za 2 – 3 dny.
  • Krevní obraz a diferenciál: leukocytóza nebo leukopenie, neutropenie, trombocytopenie.
  • Biochemické markery: CRP, prokalcitonin, interleukin 6.
  • Moč: chemicky a sediment, kultivace.
  • **Rtg plic a srdce, lumbální punkce, Rtg končetin v případě podezření na osteomyelitidu.

Terapie

  • Antibiotika: systémově intravenózně (ampicilin + gentamicin jsou první volbou, dále pak dle výsledků vyšetření).
  • Podpůrná terapie: ventilační a oběhová podpora, výživa intravenózně, hematologická terapie, imunologická podpora, výměnná transfúze.