Jak se rodí ve Švýcarsku

Publikováno 16.5.2018 na FB profilu Atiny Duchnic

Jelikož právě probíhá světový týden respektu k porodu, rozhodla jsem se s vámi podělit o mojí čerstvou zkušenost s porodem ve Švýcarsku. Prvního syna jsem porodila v Čechách v roce 2014, takže mohu teď zpětně vše porovnat.

Moje pocity po prvním porodu nebyly nějak pozitivní, ačkoli jsem se na porod připravovala a snažila se si pročíst vše co bych měla vědět. Nejsem totiž zrovna ten typ, co se rád odevzdá jen tak do něčí rukou bez informací. Teď zpětně, mám ještě větší pocit smutku nad porodem, který se vede v ČR. Měla jsem ale i tak štěstí, že jsem si zrovna vybrala Teplickou porodnici, která akceptovala moje „porodní přání“. V očích české společnosti je ale stále žena poučená, vědomá a připravená na porod vnímána jako něco, proti čemu se musí pořád bojovat. Jako někdo, kdo nechce spolupracovat. Je to chyba toho, že prostě nechtějí nic měnit a vychází to pouze ze strachu.

Porod v Čechách

Ačkoli můj porod probíhal přirozeně a bez komplikací pocit, že musím bojovat o něco, co je vlastně přirozené a mělo by být samozřejmostí, byl stále větší. Dnes vím, že průběh porodu má velmi velký vliv na jeho vnímání. Pokud se žena necítí bezpečně, necítí se dobře v prostředí, má strach, je v křeči, porod je velmi bolestivý. Ačkoli jsem odcházela s nepříjemným pocitem, pupečník nechali dotepat, nakonec mě ani nenastřihli, i když povel vstupujícího doktora, kterého jsem viděla s nohami od sebe poprvé v životě zněl jasně „střihněte!“ (On totiž nevěděl, že jsem cvičila s Aniballem a žádný nástřih nepotřebuji!) Nechali mi maličkého na sobě a nakonec ho ani nepřivítali na svět bodnutím vitamínu K jehlou, dostal kapičku na jazyk, manžel to usmlouval. Nicméně porod byl řízený a musela jsem se přizpůsobit, tlačit jsem mohla, až když dorazil doktor, ačkoli už se syn přirozeně tlačil ven sám, musela jsem to zadržovat a počkat až dorazí. To vše ještě podtrhla naprosto nepřirozená poloha na zádech. Tlačení na povel. Porod byl velmi bolestivý a prostředí nijak příjemné. Někdo by si řekl, co chce? Vždyť vše bylo tak, jak chtěla, ALE vlastně nebylo. Musela jsem si vše vybojovat a cítila jsem i tak, že nejsou spokojeni s tím, že někdo si přinesl svoje porodní přání (porodní plán). Na oddělení šestinedělí, neustálé vážení před a po kojení, zapisování, každodenní odvážení dětí na kontrolu, a ty vizity panečku…

Čekání na několikačlennou delegaci, s nohami od sebe, bez kalhotek! Podpora kojení tak napůl, každý říkal něco jiného, jako prvorodička jsem byla velice zmatená. Takže jsem vlastně nevěděla nic. To byl ve zkratce můj porod v České republice a teď se přesuneme o několik set kilometrů na západ, do velmi vyspělé a bohaté země – do Švýcarska.

Porodní dům!

Po zjištění, že ve Švýcarsku normálně fungují porodní domy a že porody doma jsou naprosto běžné jsem věděla, že moje přání je rodit v porodním domě. Od začátku jsem na porod byla připravená a věděla jsem, že jsem naprosto schopná porodit sama. Bylo to mé přání, nicméně jsem na to nebyla upnutá a věřila jsem, že vše bude tak, jak má být. Kontroly u ženské doktorky se tu nesou v duchu, že nic vlastně nemusíte a ve třiceti letech jste mladá rodička.

Absolvovala jsem prohlídku porodního domu, který byl naprosto nádherný a ačkoli byl v rušném Zürichu, byl velmi klidný a rodinný. Do 38. týdne jsem myslela, že druhý porod se skutečně odehraje v tomto porodním domě, ale při kontrole Hebamme (porodní asistentka, sestra a dula v jednom) uslyšela při poslechu srdíčka dopplerem nepravidelnost. Byla jsem odeslána na kontrolu do místního univerzitního špitálu. Tam se potvrdila srdeční Extrasystole. Kontrolu prováděl kardiolog naprosto svědomitě. Musím velmi vyzdvihnout profesionalitu všech lékařů a personálu, se kterou se v ČR setkáte málo. Všichni brali místo, které jsem si vybrala k porodu tak normálně a přirozeně. Bylo příjemné jak s vámi všude jednají jako s klientkou – žádné doktorské ego. Všichni velmi vstřícní, milí. Byla jsem uklidněna, že srdeční arytmie je dosti běžná a že může porodem zcela vymizet. Místo porodu mi nijak zakázáno nebylo, ale bylo mi doporučeno po porodu (do 24 hodin) nechat synkovi udělat kontrolní EKG.

Místo porodu – opět nemocnice?

Rozhodla jsem se tedy změnit místo porodu a zvolila jsem městský špitál Triemli v Zürichu, který má k dispozici EKG. V tu chvíli jsem věděla, proč to tak je. Musím si to znovu prožít v tom špitále! Beru vše tak, jak přichází. Ale dozvěděla jsem se, jak tady ty porodní domy fungují a za to jsem ráda. Vše mají podchycené a promyšlené. Mají spolupráci s nemocnicemi a v případě komplikací mají zajištěný odvoz. Nikdo vás tady za porod v porodním domě neukamenuje a společnost vás neodsoudí a nezaškatulkuje jako bio matku, lesanu a nezodpovědnou matku, která chce své dítě ohrožovat na životě.

• 

• 

Kontroly ve špitálu byly v pohodě, setkala jsem se s Hebamme, která mě vyzpovídala, a chtěla vědět jakou mám představu o porodu, pečlivě poslouchala a vše si zapsala. Ničemu se nedivila a na vše říkala „ano, to tu tak děláme“. Sama vyzvídala, jestli se nějak aktivně připravuji na porod, jestli třeba cvičím s balonkem, abych předešla nástřihu. Tak jsem jí představila náš český výrobek Aniball, že s ním poctivě cvičím od 36. týdne. Dostala jsem pochvalu, že to je skvělá věc.

To, že tady to všichni znají a osvěta o Epinu je zde běžnou součástí předporodních kurzů, mě nepřekvapilo. V Čechách se o tom málo ví a ženy mají zbytečná poranění a nástřih. Ani zdravotníci nemají tu informaci, že něco takového existuje, natož budoucí maminky.

Porod

K porodu došlo v dubnu 2018 přesně ve 40+6 týdnu. Porod trval od začátku měření kontrakcí přesně 2 hodiny. Začátek měření 18:17 a syn se narodil ve 20:17. Do porodnice jsem přijela přesně v 19 hodin. 
Ohlásila jsem se na recepci, přišla si pro mě Hebamme, velmi pozitivní žena jménem Rahel, krátce mě vyšetřila a poté odvedla na porodní pokoj. Vlastně nás, celou dobu u mě byl přítomný také manžel.

Porodní pokoj ve špitálu? Jako v porodním domě! Menší, útulný pokoj s vanou a lůžkem. Porod probíhal fantasticky a ve velmi uvolněné atmosféře. Hebamme napouštěla vanu, protože jsem si uvedla zájem o porod do vody. Všechny informace už měla, nebylo nutné mě dále zpovídat. Už věděla, kdo jsem, jaké mám přání a představu, jak se připravuji apod. Nebyly mi nabízeny žádné tlumící léky nic podobného. No, porod byl tak rychlý, že jsem nestihla ani porod do vany.

Nakonec jsem porodila v kleče na lůžku, naprosto sama. Bez toho, aniž by na mně někdo sahal, bez žádných instrukcí a povelů. Náš syn se narodil během pár desítek vteřin po samovolném prasknutí plodové vody a během dvou rychle po sobě jdoucích kontrakcí. Prostě jsem cítila přirozeně, že jde ven, žádné řízené tlačení na kontrakce. Vše nechala na mně, nic neříkala! Bylo to tak neuvěřitelné! Zažila jsem neuvěřitelnou věc, zažila jsem porod BEZ BOLESTI a bez jakéhokoliv poranění (jako bonus díky Aniballu). Ano, je to k neuvěření, ale porod mně nebolel. Celý porod se odehrál v přítmí jen s Hebamme a mým mužem. Na konci dorazila také doktorka, o které jsem ani nevěděla. Nicméně se mi ihned po porodu představila.

Začátek šestinedělí

Poté mi pomohli z porodní pozice na záda, abych si mohla vzít syna k sobě, vlastně na něj nikdo kromě mně nesahal. Nejdříve proběhlo rozplývání se nad krásným miminkem a poté jsme řešili pupečník. Ten přestřihl manžel dotepaný, prázdný. Poté se čekalo na placentu, žádné tahání. Ani po porodu nikdo nerozsvítil, použilo se světlo na telefonu, aby se provedla kontrola poranění. Zaznělo – „nic!“ Samozřejmostí bylo přisátí a bonding. Pak manžel vzal syna na krátké vyšetření, vitamín K na jazyk samozřejmostí. Poté jsme zůstali všichni tři na pokoji ještě asi dvě hodiny.

Pak mě převezla Hebamme stále v doprovodu manžela a se synem v náruči na křesle na pokoj. Ten jsem měla celý pro sebe, jelikož jsem poloprivátně pojištěná. Na pokoji bylo úplně všechno, všechny potřeby. Ručníky, vložky, prsní vložky, pantofle, mycí potřeby, kartáček, fén, pití, no prostě všechno. Kdybych přijela na blind bez ničeho, bylo by to jedno.

Péče o matku a dítě

Pro miminko byly k dispozici plínky, oblečení, všechny potřeby. Žádné vážení po každém kojení díkybohu! Nikdo miminko každý den neodnášel na kontroly k lékaři (jako tomu je v ČR). Oni chodili za námi. Jen se ptali, jak se daří, jestli něco nepotřebujeme, nikdo na syna nesahal ani neodnášel. Co se týče arytmie, tak nám domluvili termín hned druhý den dopoledne. Manželovi vypůjčili kočárek a syna na vyšetření odvezl sám. Byl po celou dobu vyšetření s ním. Arytmie zmizela, srdíčko bilo pravidelně.

• 

• 

• 

Co se týče návštěv, tak jsou vlastně celý den, žádné omezení. Bylo nám řečeno „vy jste otec, jste vítán kdykoli.“ Chtěla bych také vyzdvihnout naprostou podporu kojení. Co nemůžu nezmínit je také strava. Objednáte si dopředu z jídelního lístku, sdělíte na co máte alergii nebo co nejíte. Mají na výběr, pro masojedy, pro vegetariány, pro vegany, prostě každý si vybere. Já jako nemasojed měla na výběr každý den ze tří jídel k obědu i k večeři. Samozřejmě vám jídlo přinesli na pokoj. Snídaně byla formou bufetu, vezmete si na co máte chuť. Jídlo bylo fantastické a velmi příjemné pro čerstvou maminku si takto pochutnat. Celkově bych to shrnula, že všechny služby byly na špičkové úrovni. V porodnici jsem byla dva dny. Mohla jsem jít už o den dříve, ale dobrovolně jsem si to o den prodloužila.

Výjimkou nejsou ani ambulantní porody. Porod zde hodnotím velmi kladně a pozitivně a ačkoli jsem porod v porodním domě nezažila, mohu ho k tomu alespoň přirovnat. Porod zde bych si vybrala opět. 

Návazná péče po odchodu z nemocnice

Když jsem po porodu poděkovala Hebamme Rahel a ona mi řekla, že ona nedělala vůbec nic, došlo mi jak je vědomý porod a informovaná rodička vlastně výhoda pro všechny strany ne jen pro tu rodičku ale i pro personál. Oni pak nemají tolik práce. Rahel tam jen byla, nemusela nic šít a řešit komplikace, vše bylo rychlé a snadné.
Po porodu je zvykem, že domů dochází Hebamme, tu si vybere každá žena sama. U nás byla třikrát a poté jsme se shodly, že už jí nepotřebuji jako druhorodička. Ale jako prvorodička bych jí využila jistě vícekrát.

Se vším vám poradí, pomůže, zváží miminko, pomůže s kojením, prohlédne stav bříška maminky po porodu. Vše je hrazené pojišťovnou. Celý porod a vyšetření spojené s těhotenstvím hradí pojišťovna. Jak porod v nemocnici, tak porod v porodním domě! Prostě uhradí jakoukoli vámi zvolenou variantu.

Nejlepší péče i pro české rodiny!

Velmi bych si přála, aby ta změna v ČR a na Slovensku a vlastně všude nastala. Ale jelikož změna může přijít pouze odspodu od lidí, proto píšu tento příspěvek. Takový porod je přirozený porod a nenechte si namluvit nic jiného, nenechte si to vzít lidmi, kteří o tom nic nevědí a lidmi, co nechtějí nic měnit. Takže musím prostě jednoznačně oponovat těm, co se stále bijí v hruď, že v ČR je nejlepší porodnictví. Není, zdaleka není!

Nakonec bych chtěla dodat, že nejsem zastáncem domácích porodů, ani porodů v porodním domě. Jsem pro to, aby si každá žena mohla vybrat. Každá žena je jiná a každá je ochotna a schopna zvládnout něco jiného. To vše je v pořádku, proto se neodsuzujte navzájem, pokud to někdo chce jinak. Je to každého volba. Ale důležité je mít tu možnost. Dle mých informací se ve Švýcarsku dá prožít se zachováním určitých postupů i císařský řez s respektem. Z vyprávění jsou zde ženy spokojené s porody a vzpomínají na ně s láskou a radostí.

Děkuji všem, co dočetli až do konce a přeji všem ženám krásný porod podle vlastních představ. 

PS: Fandím všem, kteří se snaží s tím něco dělat a těm, kteří se aktivně podílejí na změně.